Kontakt

Základní škola
Vladivostocká 1035/6
100 00 Praha 10

tel.:
ústředna: 267 310 674
kancelář: 272 742 290
ředitelna: 272 738 443
jídelna: 272 733 776

Úvod » Ze života školy » Co se u nás děje

Co se u nás děje

Žáci ZŠ Eden besedovali s Romanem Šebrle

ZŠ Vladivostocká už hostila nejednoho slavného sportovce. Naposledy to byl desetibojař

a olympijský vítěz, vykonavatel deseti běžeckých přikázání, Roman Šebrle. Přišel podpořit děti, které sportují.

Škola je známá rozšířenou výukou tělesné výchovy se zaměřením na hokej a fotbal, ale málokdo ví, že první sportovní třídy na této škole byly atletické. Beseda s Romanem se nesla samozřejmě v atletickém duchu. Na otázky neodpovídal jenom olympijský vítěz, ale i žáci. Jedna z otázek zněla:“Víte, co je to OVOV?“ Na odpověď “Je to odznak všestrannosti olympijských vítězů“, se host pousmál a pokývl na souhlas.Zajímavější odpovědi však byly ty, které vyslovoval držitel nejvyššího olympijského rekordu, např.:

Proč jste přešel z fotbalu na atletiku? Jak dlouho jste hrál fotbal?

V atletice jsem byl lepší a víc mě to bavilo. Fotbal jsem hrál do sedmnácti let.

Pojedete v roce 2012 na OH do Londýna?

Kdybych byl nominován, tak pojedu rád..

Co budete dělat po skončení kariéry?

Chci se věnovat golfu a budu podporovat OVOV.

Jaké sporty dělají Vaše děti?

Dcera tenis a syn fotbal.

Máte nějaký vzor, anebo sportovní motto?

Vzor nemám žádný, vážím si každého dobrého sportovce. Motto: Když nemůžeš, přidej.

Kolik hodin trénujete?

Trénuji dvakrát denně, ráno čtyři hodiny a odpoledne dvě. Týdně mám čtrnáct tréninků.

Máte nějaké doplňkové sporty?

Švihadlo, fotbal,hokej, plaváními, posilovnu…

Moře otázek zpestřila soutěž v skoku do dálky a odměna pro žáky, kteří nejlépe odpověděli na otázky. Jak už to na konci podobných besed bývá, nechyběla ani autogramiáda.

Děti se usmívaly, byly spokojené. Na otázku, jestli jim beseda něco přinesla, jedna z odpovědí zněla: „Chce, abychom sportovali a přivedli k tomu i jiné děti. Chce, abychom podobně jako on neměli problém s alkoholem, drogami a měli radost ze života.

OLYMPIÁDA AFRICKÝCH STÁTŮ

Ve čtvrtek 27.5.2010 se na ZŠ Vladivostocká pořádala Olympiáda afrických států. ZŠ Vladivostocká tak završila celoroční celoškolní projekt ,,Afrika a my“, jehož prostřednictvím se žáci pod vedením svých učitelů seznamovali s jednotlivými zeměmi Afriky a celým africkým kontinentem.

Den začínal nástupem všech dvaceti tříd, představujících jednotlivé státy. Na pokyn kmenového náčelníka zazněly hymny, státy se reprezentovaly vlajkou, maskotem i oblečením. Po oficiálním zahájení se všichni - od nejmenších po největší - pustili s chutí do připravených disciplín. Hodnocení neměli porotci vůbec jednoduché, protože se všichni snažili, ani ti nejmladší se nenechali zahanbit. Mnohdy velmi pomohla podpora třídního kolektivu a rodičů. Hostem jmenovaného klání byl bývalý hráč SK Slavia Pavel Kuka, který předal všem africkým státům i jednotlivým olympionikům ocenění a všem osobně popřál mnoho úspěchů. Zajímá vás, kdo zvítězil? Afrika!

Poznávali jsme Krkonoše a sami sebe

1.5 2010 ve 12 hodin máme sraz před Základní školou Vladivostocká, kde se shromažďují davy lidí, především z řad rodičů, aby se rozloučili se svými dětmi, které odjíždějí na čtrnáctidenní pobyt. Ještě den před odjezdem proběhla poslední kontrola snad všech zabalených věcí. Společně zamáváme svým rodičům a vyrážíme.

Odjíždíme celkem ve třech autobusech, kde hlavní posádku tvoří vybraní členové pedagogického sboru ZŠ Vladivostocká spolu se žáky, kteří tuto náročnou výpravu již zažili. Jsou tu ale i nováčci, kteří zatím netuší, co je čeká. Ale přesto nastupují do autobusu s úsměvem na rtech. Je nás dohromady více než 100!

A kam se vlastně všichni chystáme? Především do drsných a náročných přírodních podmínek, které si pro nás toto místo chystá. Do nádherných i zapomenutých koutů, do deštivého i slunečného počasí. Zkrátka do míst, kde aspoň na chvíli zapomeneme na všední starosti a čas prostě necháme volně plynout. Jen tak. Protože i to umí a takové jsou hory. A ty, které čekají právě na nás, jsou Krkonoše.

Během těchto čtrnácti dnů jsme poznali nejen krásy hor, ale i sami sebe, když někteří z nás museli překonat strach z výšek a nasedli do lanovky, která nás vyvezla až na Černou horu, což byl cíl a útočiště naší výpravy. Měli jsme možnost také poznat lépe své kamarády. Při noční hře jsme spolu objevili, kdo je vlastně Malý princ, složili jsme jeho portrét a přišli na to, kde se skrývá. V divadelním večeru jsme předvedli, že si umíme hrát. Každý večer jsme ukázali, že vědomostní kvízy nám nedělají potíže, i když jsme si občas nevěděli rady. V Aquaparku ve Špindlerově Mlýně jsme se všichni dokázali vejít do jedné vířivky a pro naše Olympijské hry jsme se proměnili za členy několika států, abychom předvedli své sportovní umění. Na začátku jsme slavnostně složili Olympijský slib, který jsme společně vynesli do oblak a mohli jsme začít. Házeli jsme těžkým míčem, i lehkým vajíčkem. Soutěžili jsme každý sám za sebe, ale i jako tým za náš vybraný stát. A nakonec jsme si předali štafetu. Zkrátka smysl pro fair play nám rozhodně nechyběl. Možná jsme měli trochu obavy z bobové dráhy, nebo když jsme mlčky scházeli dolů do podzemí vojensko – historické expozice zvané Stachelberg. Další obavy a možný strach přišel s další noční hrou. O ty nejmenší se postarali starší a především zdatní jedinci. Ruku v ruce se vydali splnit náročné úkoly. Jednalo se především o zapamatování si důležitých informací spojené s naším pobytem zde. Napětí však úplně opadlo s večery, kdy jsme si mohli zatančit, nebo u hrnku horkého čaje.

Jedno odpoledne jsme věnovali naší fantazii a vymysleli jsme si vlastní státy spolu s jejich obyvateli, rozlohou i polohou, tradicemi i vlajkou. Mozkové závity jsme trénovali každý den při učení a když jsme si nevěděli rady, jednoduše jsme se zeptali koně, protože měl větší hlavu. Zahráli jsme si lidské scrabble a předvedli jsme, že umíme skvěle taktizovat při hře Aréna. Pro rychlý běh krajinou jsme zvolili orientační běh, během kterého jsme podpořili spolupráci mezi sebou, když jsme řešili náročné úkoly na stanovištích.

15. 5. 2010 kolem poledne máme opět sraz u Základní školy Vladivostocká. Znovu jsou tu velké davy a znovu ty davy tvoří rodiče, kteří si pro své děti přijeli. Sotva se dveře všech autobusů otevřou, už se vítáme s rodiči. Ti nedočkavější by svá zavazadla nechali někde ležet, jen aby už mohli povídat, jak se měli.

Občas jsme někde spadli a odřeli si koleno nebo se nám po večerech zastesklo po maminkách. Některé chvíle jsme zvládli se smíchem, jiné s pláčem. Ale všichni po čtrnácti dnech v horských podmínkách odcházíme jako vítězové. Alespoň sami v sobě. Možná nám pomohla zvítězit naše odvaha, schopnost hrát si nebo to byl vládce hor, který nad námi tiše bděl každý den.

AFRIKA – JAKÁ VLASTNĚ JE ?

Co je to Afrika? Kde se nachází? Kdo tam žije? Co tam jedí? V čem bydlí? Kam chodí do školy? Jaká tam žijí zvířata? Jaké je tam počasí? A další a další otázky. Naši žáci a pedagogové na ně již znají odpovědi.

Ve středu 28.dubna 2010 proběhlo na naší škole projektové vyučování o Africe a plynule navázalo na náš celoroční projekt Afrika a my. Žáci naší školy se rozdělili do pětadvaceti pracovních skupin dle vlastního zájmu o vyhlášená témata. Celý projektový den probíhal jak ve škole, tak i po celé Praze ( Náprstkovo muzeum, ZOO, Botanická zahrada, Přírodovědná fakulta atd.) .

A co jsme se vše dozvěděli a naučili? Díky pečlivé a dokonalé přípravě našich pedagogických pracovníků již známe africkou faunu a flóru, africké kmeny, masky, moudrost, přísloví, architekturu, nejstarší civilizace, písmo starého Egypta. Umíme však i vyrábět africké šperky a hračky, tancovat v doprovodu bubnů a zpívat africké písně. Poznávali jsme záhadu egyptských pyramid, náboženské rituály, umění Tingatanga, víme co je Fair Trade, viděli jsme africká zvířata v ZOO.

Těšíme se na další zážitky při projektovém vyučování, na konci května nás čeká Olympiáda afrických zemí jako vyvrcholení celoročního celoškolního projektu Afrika a my.